Soul Dance – Cesta k sobě

Tancuj tak, jakoby se nikdo nedíval

Míša Dorfmanová

Čtvrtek, 20.00–22.00

Cena: 200 Kč

Tam, kde končí intelekt … začíná srdce a duše
Odevzdej se rytmu hudby
Objevuj esenci sebe sama
Vyjádři, kdo jsi
Zatancuj svojí touhu, svojí krásu, svojí bolest
Spočiň v bezpečí.
Pojď k sobě … Domů

Dvě hodiny volného tance na hudbu různých žánrů z různých koutů světa.

Žádné předchozí zkušenosti nejsou nutné, pouze ochota a schopnost “ponořit” se do hudby, do sebe, do toho, co se ve mě zrovna odehrává a svobodně se vyjádřit.

Jak se to stalo?

Roky jsem měla tanec v těle, v srdci, ale neznala jsem prostředí, ve kterém bych mohla tančit to, co ve mně bylo.
Diskotéky, kluby …? Příliš prázdné … a ta hudba? Kurzy tanců, které mě oslovují? Afrika? Latina? Výrazový tanec?
Našla jsem si "kousky", které mě zaujaly, ale za chvíli jsem postrádala svobodu a prostor.

Chtěla jsem najít prostor, kde bych mohla tancovat to, co se mi chce.

S hudbou, která mi pomáhá ponořit se do sebe a najít, co se děje v těle, co tělo potřebuje. Procítit to, co právě zažívám – naplno. Setkat se v tanci s jinými … třeba jen pohledem – takovým, který nesoudí, ale jen přijímá to, co je – nebo dotykem, nebo objetím. Chtěla jsem najít místo, kde pláču, když jsou ve mě slzy, kde tleskám, když mě obejme rytmus, kde řvu, když mě zavalí vztek, kde se směju, protože mě nese vlna radosti … kde vidím do duše toho, kdo tančí se mnou - protože i on nebo ona otevřela svoje srdce …

Jednoho večera jsem byla na kurzu Capoeiry v tanečním centru v Seattlu, kde jsem tehdy bydlela. V sále hned vedle hrála hudba, která se mnou hýbala … bylo tam přítmí a tanec … nesourodá skupina zvláštních lidí, kteří tancovali, jak se jim chtělo …
Dva roky jsem potom snad nevynechala jediný tanec.

V Praze před dvěma lety takový tanec nebyl – a já se s podporou taneční komunity v Seattlu, a s postrčením přátel rozhodla, že to zkusím …
Už dva roky tancujeme- každý čtvrtek stejně – úplně jinak …